![]() |
|
![]() @ Aneris 2003 |
![]() ![]() MARRAKESH: ![]() V 19. století se tu usídlil král Moulay Hassan, za jehož vlády vyrostla řada krásných staveb. Velmi působivá je MEŠITA KOUTOUBIA s téměř 80 metrů vysokým minaretem. Tato mešita je považována za nejdokonalejší islámskou stavbu v severní Africe. Vysoký minaret cihlové barvy je dominantou města už osm století. Výstavba začala po dobytí města Almohady kolem roku 1150. Vrchol věže zdobí široký pruh keramické mozaiky. Vstup do mešity je nevěřícím zakázán. ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() ![]() |
|
![]() ![]() ![]() ![]() |
|
![]() Další turistickou zajímavostí je mauzoleum TOMBAUX SAADIENS - SAADSKÉ HROBKY. Toto mauzoleum nechal postavit sultán Ahmed El Mansour pro členy královské saadské dynastie, dnes zde odpočívá 62 jejích příslušníků. Nejstarší hrobky nesou datum 1557. V Sále Mihrab a Sále tří výklenků leží hroby dětí, v Sále dvanácti sloupů, jehož kupole je vyřezávaná z pozlaceného dřeva a podepírá ji 12 mramorových sloupů, jsou sarkofágy s ostatky Ahmeda El Mansoura, jeho syna a vnuka. ![]() ![]() ![]() ![]() |
|
![]() ![]() ![]() ![]() |
|
![]() ![]() ![]() ![]() ![]() |
|
![]() ![]() ![]() ![]() |
|
Místní trhy - SÚKY, které hýří nepřeberným množstvím barev, dělají z Marrakeshe jedno z nejsvůdnějších měst celé země. O marrákešské medině (starém městě) se říká, že její súky jsou největší a nejzásobenější v celém Maroku. Střechy pouličních obchůdků se nad vámi stýkají, takže si připadáte jako v bludišti, odkud se těžko hledá cesta ven. Jakmile vás vtáhne vír proudících návštěvníků, ztratíte pojem o čase. Tady prostě neexistuje. Orientace není jednoduchá, platí zde však, že v jednotlivých uličkách naleznete jen určitý druh zboží. A na co tady narazíte? Na výrobky mědirytců, řezbářů, kožařů, na obchůdky s koberci, keramikou či bylinkářství. Jedním z nejtypičtějších dárků jsou kožené sandály babuš. V súku seženete cokoli. V jeden okamžik jste v části s textilem. K mání jsou jehly, barevná klubka s nitmi i hotové látky. Stačí ujít pár desítek metrů a obchůdky s pečlivě poskládanými látkami nahrazují staré garáže, ze kterých se valí kouř a ozývá řinčení kladiv, dopadajících na rozžhavený kov. Stejně jako před staletím i dnes upocení a od sazí černí kováři (a velmi často dokonce děti) zpracovávají v pecích železo a své výrobky pak vystavují přímo před dílnou. Člověk má pocit, že navštívil vesnici, kde vymřeli všichni kromě kovářů. Zvuky kladiv však po chvíli chůze přehlušuje řezání pil. Hromada tlustých špalků dává tušit, že jsme na trhu se dřevem, a jakoby mávnutím kouzelného proutku jste zase v úplně jiné vesnici. ![]() ![]() ![]() ![]() |
|
![]() ![]() ![]() ![]() ![]() |
|
![]() ![]() ![]() ![]() |
|
|
|
![]() |
![]() ![]() |