24.9.2005 - 6.10.2005
 |
 |
KORINTSKÝ PRŮPLAV
Bouřemi sužovaný mys Matapan neboli Taínaro, nejjižnější bod Peloponésu, patřil ve starověku k nejobávanějším. Aby jej námořníci nemuseli obeplouvat, raději vyložili zboží z lodí na jednom břehu Korintské šíje, vlekli ho po 6 km dlouhém diolkós (dlážděném vlečišti) a poté opět naložili. Tento způsob dopravy přinášel Korintu bohatství a podnítil plány na vybudování průplavu. První pokusy o překopání korintské šíje byly podniknuty pravděpodobně už v 7. století př. Kr., podrobnosti však nejsou známy. Přibližně v roce 300 př. Kr. byl tento nápad oživen, ale jeho realizaci zabránily domněnky o různé úrovni moří na obou stranách šíje. K úmyslu vybudovat kanál se opět vrátili císaři Caesar a Caligula v 1. st., ovšem Korintský průplav se začal stavět až za vlády císaře Nerona v roce 67. Ten jej považoval nejen za hospodářskou, ale i prestižní záležitost. Po Neronově smrti však byly práce přerušeny, ve starověku pak ještě vyšla snaha o vykopání průplavu od státníka Herodota Attica. Mnohem později se o stavbu pokusili Benátčané, ovšem neúspěšně. Korintský průplav v dnešní podobě se začal stavět až v roce 1882 pod vedením maďarského technika, dostavěn byl v roce 1893. Ke stavbě kanálu dal podnět řecký ministr zahraničí Trikupis ve snaze vylepšit dopravní spojení a urychlit hospodářský rozvoj země. Konce kanálu v Korintském a Egejském zálivu jsou chráněny vlnolamy a přístupové cesty jsou prohloubeny. Kanál vede 6 km průkopem o průměrné hloubce 58 m. Je široký 25 - 30 m. Hloubka vody je přibližně 8 m. Pro obrovské nákladní lodě je průplav již zastaralý, ale malé můžete dodnes sledovat ze silničního mostu nad průplavem.
 |
 |
 |
AGIA PARASKEVI
 |
|
|